
Střípky z bystřanské kroniky – letní speciál
Tentokrát nezačínáme v obecní kronice, ale u poštovní schránky.
Před několika dny se mi podařilo získat v aukci na Aukru mimořádně zajímavý historický dokument – originální fakturu firmy Gebrüder Grohmann vystavenou přímo v Bystřanech dne 28. prosince 1892. Po více než 134 letech se tak symbolicky vrátila do místa, kde vznikla, a dnes je součástí mé soukromé sbírky dokumentů mapujících historii Bystřan.
V záhlaví dokumentu stojí německý název obce Wisterschan a pod ozdobným nápisem „Rechnung“ (faktura) zaujmou dvě medaile – jedna připomíná Světovou výstavu ve Vídni roku 1873, druhá nese portrét císaře. Bratři Grohmannové tak už na první pohled dávali najevo, že jejich podnik patřil mezi uznávané průmyslové firmy své doby.

Co je na faktuře napsáno
Faktura je adresována panu W. Kubánkovi do Starkenbachu (dnešní Jilemnice). Bystřanská barvírna mu odeslala jeden balík bavlněné příze ve dvou barevných odstínech v celkové hodnotě 88 zlatých a 50 krejcarů.
Neméně zajímavá je platební podmínka. Na dokumentu stojí „Gegen 6 Monate Ziel“, tedy splatnost šest měsíců. Obchod na konci 19. století fungoval především na důvěře mezi obchodními partnery – něco, co si dnes při běžných čtrnáctidenních splatnostech jen těžko představíme.
V levém horním rohu je nalepen pětikrejcarový kolek, který tehdy představoval povinnou daňovou známku účetních dokladů.
Ve spodní části faktury se dochoval také ručně psaný text kurentem, starým německým písmem, které dnes přečte jen málokdo. Jeho obsah zatím čeká na rozluštění. Pokud mezi čtenáři je někdo, kdo kurent ovládá, budu moc ráda, když se ozve. Třeba společně odhalíme další střípek z historie tohoto dokumentu.
| Historické okénko: Co byla turecká červeň? Málokterá barva byla v 19. století tak ceněná jako turecká červeň (Türkischrot). Šlo o mimořádně sytý a velmi stálý odstín červené, vyráběný z kořene mořeny barvířské složitým technologickým postupem. Výroba trvala několik dní a zahrnovala desítky jednotlivých operací. Právě schopnost tuto barvu vyrábět patřila mezi největší přednosti Grohmannovy firmy a řadila ji mezi špičku tehdejšího textilního průmyslu. |
Co o firmě prozrazuje samotná hlavička
Hlavička dokumentu sama o sobě vypráví kus historie. Je na ní uvedeno:
„Türkischrothfärberei in Wisterschan, Baumwollspinnerei & Türkischrothfärbereien in Bensen in Böhmen.“
V překladu to znamená:
Barvírna turecké červeně v Bystřanech, přádelna bavlny a barvírny v Benešově nad Ploučnicí.
Je zajímavé, že v roce 1892 se zde ještě nepíše o velké secesní přádelně, kterou si dnes s Grohmannovým závodem většina lidí spojuje. Ta totiž vznikla až o více než deset let později.
Kdo vlastně byli Grohmannové
Příběh jedné z nejvýznamnějších průmyslových rodin Bystřan začíná u Karla Grohmanna, narozeného roku 1809 v Krásné Lípě. Vyučil se barvířem a od roku 1832 pracoval v manufaktuře v Martinově údolí u Cvikova, kde se vyráběla právě slavná turecká červeň.
Roku 1864 udělal rozhodnutí, které výrazně ovlivnilo historii Bystřan.
Novou barvírnu postavil právě zde. Rozhodla o tom blízkost teplického uhlí potřebného pro vytápění barvířských kotlů i výhodná poloha mezi Teplicemi a Lovosicemi, tehdy významným labským přístavem. Začátky byly poměrně skromné. V provozu pracovalo přibližně 25 dělníků a většina výroby probíhala ručně.
O dva roky později, roku 1866, převzali podnik jeho synové Martin (1840–1914) a Theodor (1844–1919), kteří firmě dali jméno, které dnes čteme i na této faktuře – Gebrüder Grohmann, tedy Bratři Grohmannové. Pod jejich vedením podnik rychle rostl. Od roku 1876 rozšiřovali výrobu do Benešova nad Ploučnicí, kde postupně vybudovali barvírny i přádelny bavlny. V roce 1888 zde koupili Dolní zámek a od roku 1894 provozovali také vlastní uhelné doly Petr a Pavel u Bystřan.
Vrchol rozvoje přišel na začátku 20. století.
V letech 1906–1907 nechali bratři Grohmannové v Bystřanech postavit monumentální secesní přádelnu na egyptskou bavlnu podle projektu teplického stavitele Johanna Davida Ferbera. Budova se dvěma věžemi a charakteristickým komínem se na více než sto let stala jednou z dominant obce.

Kam se faktura za těch 134 let poděla?
To už se dnes asi bohužel nedozvíme. Jak se dokument dostal z Bystřan do Jilemnice, kdo přesně byl pan Kubánek a kudy faktura putovala více než jedno století, zůstává záhadou.
V levém horním rohu je dochováno razítko firmy A. Lawetzký & Moucha z Náchoda. Pravděpodobně jde o pozdější firemní evidenci nebo účetní záznam, jistotu ale nemáme.
A právě to je na podobných historických dokumentech možná nejkrásnější. Na některé otázky odpoví, ale zároveň otevřou spoustu dalších.
Jisté je pouze jedno.
Papír, který někdo v prosinci roku 1892 popsal v kanceláři bystřanské barvírny, přežil Rakousko-Uhersko, dvě světové války, znárodnění i zánik továrny, ze které vzešel. A po 134 letech se symbolicky vrátil domů – do Bystřan.
Co z továrny zůstalo
Grohmannův závod patřil po mnoho desetiletí mezi nejvýznamnější zaměstnavatele širokého okolí. Za druhé světové války jej převzali bratři Fischerové z Varnsdorfu, po roce 1945 byl znárodněn a později začleněn do národního podniku KORDA.
Secesní přádelna, kterou si ještě řada obyvatel Bystřan dobře pamatuje, byla zbourána v roce 2014.
Z továrny, která kdysi dávala práci stovkám lidí a jejíž výrobky putovaly do celých Čech i za hranice monarchie, dnes zůstávají především fotografie, vzpomínky pamětníků a několik málo dochovaných dokumentů.
Právě proto mají podobné nálezy tak velkou hodnotu. Každý originální dokument nám pomáhá lépe pochopit příběh místa, ve kterém žijeme.
Pamatujete si někdo ještě provoz bývalé přádelny? Pracoval v ní někdo z vaší rodiny? Nebo máte doma staré fotografie, dokumenty či předměty spojené s Grohmannovou továrnou?
Budu moc ráda, když se o ně podělíte. Každý takový střípek může pomoci doplnit mozaiku historie Bystřan.
Zdroje: Originální faktura firmy Gebrüder Grohmann z roku 1892 (soukromá sbírka Michaly Kadounové), Kronika obce Bystřany a veřejně dostupné historické prameny.
