
Bystřany jsou její domov, její příběh a její závazek. Michala Kadounová tu píše kroniku, organizuje kulturu, podílí se na vydávání zpravodaje — a teď se rozhodla udělat krok navíc. Ne jako politička. Jako jedna z nás.
Kdo je Michala Kadounová?
Míša žije ve Světicích a Bystřany jsou pro ni víc než adresa — jsou jejím příběhem. Píše obecní kroniku, podílí se na vydávání Bystřanského zpravodaje, předsedá kulturní komisi a jako autorka série Střípky z bystřanské kroniky přivádí místní historii k životu. Profesně se pohybuje ve světě marketingu a cizích jazyků — a právě tuto kombinaci kreativního myšlení a práce s lidmi chce přinést do zastupitelstva.
Kde se v obci cítí nejlépe?
Její odpověď možná překvapí — ale kdo ji zná, nepodivuje se. Nejraději chodí na obecní hřbitov. „Je tam klid. A máme jeden z největších a nejhezčích hřbitovů v Ústeckém kraji.“ Ale je tam i něco víc: paměť obce. Lidé, kteří tudy kráčeli stejně jako my dnes — a řešili podobné věci, jaké řešíme my. Pro kronikářku je to přirozené místo pro zastavení a přemýšlení.
Proč kandiduje?
Míša nevstupuje do politiky, protože ji politika láká. Vstupuje proto, že věří v lidskost, spojení a ztotožnění se s lidmi, kteří tu žijí — stejně jako ona a její rodina.
„Doba se mění a lidé už nevěří planým slibům naškrobených politiků v perfektně padnoucím obleku. Věří lidem jako jsou oni — kteří žijí ve stejné obci, řeší stejné problémy a rozumí jejich každodenním starostem.“ Michala není politik v obleku. Je kronikářka v Bystřanech, která ví, jak vypadá místní hřbitov za podzimního rána, zná příběhy starých rodin i nové tváře, co se do obce přistěhovaly teprve nedávno.
A protože to vidí, cítí odpovědnost něco dělat. „Vidím, jak obrovský potenciál má naše obec, a že je bohužel pořád málo lidí, kteří by se zvedli a něco opravdu konali v reálném světě.“
Co chce obci přinést?
Přináší to, co nelze koupit ani nastudovat: přirozenou znalost obce, jejích lidí a jejích příběhů. Přes kroniku, zpravodaj a kulturní komisi vidí Bystřany v celé jejich hloubce — co fungovalo, co nefungovalo, co lidé chtějí a co jim schází.
Její hlavní cíl je spojování. Ne rozdělování, které je v dnešní době příliš obvyklé. Chce, aby se každý v Bystřanech cítil jako součást většího celku — skrz kulturu, komunitní život, kroniku, příběhy i obyčejná setkání.
Jaké Bystřany chce předat dalším generacím?
Obec, která si zachová duši vesnice. Místo, kde se lidé znají, pomáhají si a mají chuť se potkávat. Kde děti mohou v klidu vyrůstat a kde se nikdo necítí jako cizinec. Přesně taková obec, jakou vidí v zápisech starých kronik — a jakou chce pomoci budovat pro ty, kdo přijdou po nás.
Její motto říká vše: „Buď tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ A ona na tuto změnu nečeká. Žije ji každý den.

