
Jeden list papíru
Na první pohled nic zvláštního. Jeden list zažloutlého papíru, pár řádků na psacím stroji, razítko, dva podpisy. Úřední dopis, jakých se v kancelářích továren psaly denně desítky. Nedávno se mi ho podařilo získat v internetové aukci a vrátit tak zpátky do Bystřan.
Kdo se ale nad ním zastaví déle, zjistí, že na jediném listu se potkávají dvě různé doby. Dopis je datovaný 15. října 1948. Odesílá ho bystřanská přádelna, kterou místní dodnes znají jako Grohmannovu továrnu, nebo EZET. Jenže v té chvíli už to Grohmannova továrna není. A papír, na kterém je dopis napsaný, o tom prozrazuje víc, než kolik říká samotný text.

Hlavička ze starých časů
Horní třetinu listu zabírá tištěná hlavička. Vlevo nahoře ozdobným písmem stojí Založeno 1867, vedle se táhne podrobná rytina celého továrního areálu s komíny, dlouhými halami a vlečkou. Pod ní velkými hnědými písmeny: Bratři Grohmannové, přádelna a skárna, Bystřany u Teplic-Šanova. Nechybí telegrafní adresa ani teplická telefonní čísla.
Rok 1867 není náhodný. Bratři Martin a Theodor Grohmannové převzali bystřanskou barvírnu od svého otce Karla v roce 1866 a o rok později založili vlastní firmu, Gebrüder Grohmann. Během následujících desetiletí z ní vyrostl podnik s přádelnou egyptské bavlny, který zaměstnával stovky lidí z Bystřan a okolí. Jeho nejkrásnější budovu, secesní přádelnu, postavil v letech 1906–1907 teplický stavitel Johann David Ferber.
Nad jménem firmy je ale menším písmem vytištěno ještě něco: Národní správa. Ta dvě slova jsou podstatná. Znamenají, že továrnu už neřídili Grohmannové, ale národní správce dosazený státem. Po válce takový osud potkal většinu podniků německých majitelů v pohraničí. Kdy přesně se to stalo v Bystřanech, zatím s jistotou nevíme. Rodinné jméno na hlavičce zůstalo, majitelé ne.

Razítko z nové doby
Pod textem dopisu je otisk fialového razítka: Sdružené bavlnářské závody, národní podnik Praha, závod 17 – Bystřany. Přes něj se podepsali dva úředníci, jejichž jména se z podpisů přečíst nedají.
Hlavička a razítko si tu vlastně odporují. Hlavička mluví o samostatné firmě s vlastní historií, vlastním jménem a vlastní adresou pro telegramy. Razítko mluví o jednom z mnoha očíslovaných závodů velkého státního podniku se sídlem v Praze. Bystřanská přádelna v něm měla číslo 17.
Proč se obojí sešlo na jednom listu, se dá jen odhadovat. Nejpravděpodobnější vysvětlení je obyčejné: zásoby starých dopisních papírů se prostě spotřebovávaly dál, zatímco razítko už bylo nové. Právě taková drobnost ale zachycuje přechodnou dobu přesněji než leckterý úřední záznam.

Jedna věta a velké změny
Samotný dopis má jedinou větu. Továrna jím posílá do Prahy, na ředitelství podniku v Klimentské ulici, poslední dodatek pro znovuocenění investičního majetku pro zahajovací bilanci.
V dnešní řeči to znamená, že se celý majetek továrny, tedy budovy, stroje a zařízení, znovu sepisoval a oceňoval. Nový národní podnik potřeboval vědět, co mu vlastně patří a kolik to má hodnotu, aby mohl otevřít své první účetnictví, takzvanou zahajovací bilanci. Továrna, kterou rodina Grohmannů budovala od roku 1867, se tu doslova přepisovala do nových knih.
Na konci dopisu nestojí obvyklé „S úctou“ ani „S přátelským pozdravem“. Stojí tam Zdar práci pro Vlast! Dopis vznikl osm měsíců po únoru 1948 a i v takové drobnosti je znát, jak rychle se měnil jazyk úřadů a podniků.
Změnu zachycuje i adresa v hlavičce. Město, podle kterého se Bystřany v hlavičce určují, se jmenovalo Teplice-Šanov jen do roku 1948. Pak už to byly prostě Teplice.

Poznámky tužkou
Nejživější část dopisu ale nenapsali v Bystřanech. V pravém dolním rohu je razítko pražského ředitelství s datem doručení: dopis došel 16. října 1948, den po odeslání. Zelenou tužkou je nad ním připsáno Expres – recommandé, tedy spěšně a doporučeně.
Pod tím pokračují rukou psané poznámky tužkou, místy obtížně čitelné. Z toho, co se přečíst dá, vyplývá, že v Praze na podklady z Bystřan netrpělivě čekali. Poznámky zaznamenávají urgenční dopis ze 13. října, telefonáty se závodem 17 a dohledávání, kdo soupisy majetku převzal a komu je předal. Poslední zápis z 16. října poznamenává, že právě dochází tento dopis.
Za strohou úřední větou se tak skrývá několik dní spěchu, telefonování a hledání papírů. V Praze potřebovali bilanci uzavřít a podklady z Bystřan se tam zjevně nedostávaly tak rychle, jak by si přáli. Jména lidí, kteří se v poznámkách objevují, zatím spolehlivě přečíst neumíme.

Co bylo dál
Číslo 17 v rámci Sdružených bavlnářských závodů nevydrželo dlouho. V roce 1950 byla bystřanská továrna začleněna do národního podniku Korda se sídlem v Horním Litvínově. Kronika z konce padesátých let už o ní píše jako o závodě Korda, například když se v něm otevíraly jesle pro děti zaměstnanců. Později areál převzaly Elektrotechnické závody Teplice a po nich akciová společnost ETZ Bystřany. Místo bavlněné příze se v areálu začaly vyrábět elektrotechnické výrobky.
Po úpadku ETZ areál chátral. Secesní přádelna z let 1906–1907 byla v roce 2010 navržena na prohlášení za kulturní památku. Ministerstvo kultury však řízení v roce 2014 ukončilo a budovy přádelny i barevny byly krátce nato zbourány.

Rytina, která zůstala
Rytina v hlavičce dopisu tak dnes zachycuje areál, jehož nejkrásnější budova už nestojí. Továrna, kterou rodina Grohmannů budovala přes sedmdesát let, byla na podzim 1948 závodem číslo 17. Dva roky nato už měla zase jiné jméno.
Dopis z října 1948 nepopisuje žádnou velkou událost. Je to jen průvodní list k soupisu majetku. Právě proto ale dobře ukazuje, jak velké změny vypadaly v každodenním provozu továrny: jako nová razítka na starém papíře, nové pozdravy v dopisech a spěšné telefonáty kvůli účetní bilanci.
Kdo dnes projde Tovární ulicí, nenajde tu už secesní přádelnu se dvěma věžemi. Najde ale místo, kde se po desetiletí pracovalo a kde se v několika podzimních dnech roku 1948 uzavírala jedna kapitola bystřanské historie.
Pracoval někdo z vaší rodiny v Grohmannově továrně nebo později v Kordě či ETZ? Pamatujete si, jak se továrně doma říkalo?
Zdroje použité v textu:
- Přádelna a barevna bratří Grohmannů – Wikipedie (Korda 1950, ETZ, památkové řízení)
- Euro.cz – Plátýnko, obarvi se! (převzetí barvírny 1866, založení firmy 1867)
- Teplický deník – secesní přádelna v Bystřanech (Ferber, zbourání 2014)
- Bystřany.cz – Střípky z kroniky obce (závod Korda, jesle)
- Wikipedie – Teplice (název Teplice-Šanov do 1948)
- Wikipedie – Československé textilní závody (Sdružené bavlnářské závody, Klimentská 30)
