Střípky z bystřanské kroniky: rok 1978

Ve čtvrtek 2. března 1978 seděl u rádia možná víc lidí najednou, než kolik jich Bystřany kdy pamatovaly u jednoho vysílání. Z kosmodromu Bajkonur toho dne odstartovala raketa se sovětsko-československou posádkou a na palubě seděl muž, o kterém se v následujících dnech mluvilo v každé domácnosti: Vladimír Remek, první Čechoslovák a vůbec první občan jiné než sovětské nebo americké země, který se podíval na Zemi z vesmíru.
Bystřanská kronika tuto událost zaznamenala mezi prvními řádky roku 1978 – vedle výročí 30 let od Vítězného února, 33 let od osvobození a 60 let od vzniku Československa. Byl to rok obsypaný kulatými výročími. Byl to ale také rok, kdy se v obci současně stavělo, bouralo, hořelo, umíralo i slavilo – a právě z těchto drobnějších, každodenních událostí lze o Bystřanech roku 1978 vyprávět možná víc než z jediné vesmírné rakety.

Kosmonaut nad Bystřany
Let Vladimíra Remka byl událostí celostátní, ne bystřanskou – přesto ji kronikářka zaznamenala hned v úvodu ročního zápisu, hned vedle informace, že koncem roku byla vypuštěna i samostatná československá umělá družice Magion. Obec tehdy patřila k tisícům míst v republice, kde lidé sledovali totéž vysílání a mluvili o témže muži. Je to připomínkou toho, jak silně tahle chvíle rezonovala i mimo velká města.

Odešel muž, který roky seděl v radě
V říjnu 1978 nečekaně zemřel Vladimír Thomas, dlouholetý poslanec MNV, předseda zemědělské komise a člen zemědělského družstva. Jeho úmrtím a odstěhováním dvou dalších poslanců klesl počet členů rady na 29. Kronika k tomu nepřidává žádné dojaté věty – jen suchý zápis o funkcích, které po sobě zanechal prázdné. Přesně to ale dobře ukazuje, jak úzce bylo vedení malé obce provázané s jejími zemědělci: člověk, který desetiletí rozhodoval o polích a dobytku, seděl současně v obecní radě.
Nová školka a hotové kabiny
Rok 1978 byl v Bystřanech opět rokem staveniště. Na hřišti TJ Spartak byla dokončena výstavba kabin a sociálního zařízení – konečná hodnota díla dosáhla 836 tisíc korun při nákladech 559 tisíc, a na její stavbě se z velké části podíleli sami členové oddílu. Při slavnostním předání kabin do provozu bylo vyhodnoceno 15 nejlepších brigádníků, šest z nich dostalo čestný odznak Budovatel okresu Teplice.
Výstavba nové budovy mateřské školy naopak dopadla hůř, než se plánovalo. Kvůli zpožděné projektové dokumentaci se rozjela až v druhé polovině roku, a poruchy strojů spolu s nepříznivým počasím způsobily, že se do konce roku podařilo vytvořit dílo za 156 tisíc korun místo plánovaných 500 tisíc. Výstavba nové školky měla trvat 27 měsíců a být předána 1. září 1980.

Autobusem do Bořislavi
Než byla nová školka hotová, řešil se v Bystřanech nedostatek míst jinak. Podnik ETZ Bystřany vozil vlastním podnikovým autobusem děti svých zaměstnankyň do podnikové mateřské školy v budově bývalé základní školy v Bořislavi – v roce 1978 tam bylo umístěno 27 dětí, čímž bylo umožněno 24 matkám pracovat na závodě. Kromě každodenní péče si školka užila i menší událost: příjemnou příhodou byla podle kroniky návštěva Strejčka Nimry ve školce a společné fotografování.

Zbořená střecha cementárny
Místní cementárna byla v roce 1978 v provozu jen polovinu možné pracovní doby. V druhé polovině roku začal objekt v Úpořinách čp. 8 vykazovat havarijní stav, který v prosinci vyvrcholil zřícením střechy. Materiál i výrobky musely být narychlo převezeny do dílny v Bystřanech v Máchových sadech.
Tržba cementárny kvůli tomu klesla na 81 tisíc korun a zisk na pouhých 30 tisíc. Přitom šlo o jediný podnik svého druhu v celém okrese, který dokázal plnit menší zakázky cementového zboží pro národní výbory – jenže bez stálých pracovníků, jen s brigádníky, nestačil pokrývat ani tak skromnou poptávku.

Život za branami ústavu
Ústav sociální péče měl v roce 1978 plně využitou kapacitu 200 obyvatel, z toho tři čtvrtiny žen. Více než třetina byla trvale upoutaná na lůžko, další třetina omezeně mobilní, třicet obyvatel bylo pod psychiatrickou kontrolou. Přesto se v ústavu žil i kulturní život: lidé si mohli půjčovat knihy z vlastní knihovny, dvakrát měsíčně sledovat promítání filmu, poslouchat hudbu z magnetofonových pásků nebo sledovat televizi, která byla na každém podlaží. Jednou v měsíci přijížděli hrát k poslechu i k tanci hudebníci z řetenické sklárny, o Vánocích byly prostory bohatě vyzdobené a spojené s nadílkou.
K desetiletému výročí trvání ústavu byla uspořádána výstava ručních prací spojená s prodejem veřejnosti – háčkované, pletené a vyšívané věci, jejichž výtěžek šel zčásti do fondu obyvatel. Ošetřujícímu personálu ale po celý rok komplikoval práci soustavný nedostatek vody: potřebný přívod byl sice už na místě, ale ještě ne v provozu.

Kaplička v troskách
Na začátku roku 1978 zjistila kronikářka, že místní kaplička, o jejíž opravě se v kronice psalo už v letech 1966 a 1969, je opět zcela zdemolovaná – okna vyražená, dveře vypáčené, uvnitř na zemi naházené harampádí. Pachatelé zůstali neznámí. Kronikářka si k tomu neodpustila jednu z mála přímých osobních poznámek v celém zápisu:
„Je to špatná vizitka naší generace.“ Kronika obce Bystřany
V září pověřila rada MNV předsedkyni komise zajištěním opravy. Zároveň ale rozhodla, že se neopraví požární nádrž v Nechvalicích – prý by to bylo příliš nákladné.

Co řešila komise veřejného pořádku
Komise veřejného pořádku vyřídila v roce 1978 deset přestupků, za které uložila pokuty ve výši 1400 korun – žádný z nich se netýkal mladistvých. Za období od října 1977 do června 1978 bylo v obvodu bystřanského MNV zjištěno 15 trestných činů a 8 přečinů, většinou šlo o majetkovou trestnou činnost a vloupání do zahradních chat. Jeden trestný čin se týkal ohrožování mravní výchovy.
Zábavy narušované nekalými živly
Společenský život v obci se v roce 1978 nezastavil – v lednu a únoru se v restauraci Praha vystřídaly plesy hned několika spolků, v Úpořinách tancovali místní hasiči i členové Svazarmu, v dubnu pořádal Spartak májovou veselici. V červnu přijeli na taneční zábavu do Úpořin žáci teplického gymnázia, kteří tam hráli z magnetofonu reprodukovanou hudbu – a tak se jim tam zalíbilo, že se v prosinci vrátili znovu. Rada MNV si ale 13. června do zápisu poznamenala i stinnou stránku věci:
„Zábavy v obci jsou narušovány nekalými živly.“ Kronika obce Bystřany

Rozvaděče pro metro i pro petrochemii
Elektrotechnický závod Bystřany (EZT) zaměstnával v roce 1978 celkem 703 lidí a vyrobil zboží v hodnotě 221 milionů korun. Vyráběl rozvaděče především pro investiční celky – a nešlo o ledajaké stavby. Mezi odběrateli byly stavby sledované přímo vládou, mimo jiné pražské metro, petrochemický průmysl nebo pražský kulturní dům. Část výrobků mířila i za hranice, zejména do Sovětského svazu. Podnik si přitom udržoval úzké vazby s obcí: podílel se na elektroinstalaci nové mateřské školy, jeho pracovníci a technici obdrželi za obětavou práci na stavbě kabin uznání od MNV, a devětadvacet dětí zaměstnankyň vozil vlastním autobusem do školky v Bořislavi.
Nové vedení na Liberecké vzduchotechnice
Provoz Libereckých vzduchotechnických závodů v Bystřanech prošel v roce 1978 výraznými změnami – vedení převzal pan Poborský, který podle kronikářky usiloval o značné rozšíření provozu i o vybudování nových výrobních prostor. S 84 zaměstnanci, tedy jedním pod plánovaný stav, podnik splnil plán na 100,3 procenta, což představovalo zboží za 18,5 milionu korun. Většina zaměstnanců pocházela přímo z Bystřan a provoz nabízel podle zápisu vhodné pracovní příležitosti pro ženy. Na výstavbě budovy školky se závod podílel půl milionem korun a zajištěním veškeré vzduchotechniky.

Hasiči mezi cvičením a skutečným zásahem
Bystřanští dobrovolní hasiči měli v roce 1978 skutečně napilno. Kromě běžné údržby výzbroje a techniky, kontrol v 86 obytných budovách a 6 provozovnách nebo betonování chodníku v Úpořinách se dostali i k ostrému zásahu – k likvidaci požáru v chemických závodech ve Velvětech.
Na katastru obce bylo za rok nahlášeno celkem 10 požárů. Vážným problémem přitom zůstávalo vybavení: použitelné hydranty vodovodního vedení byly jen v Úpořinách, ostatní v obci sloužit nemohly, protože chyběly náhradní díly i nové stojany. Svůj celoroční závazek na odpracování 300 hodin hasiči nakonec překročili o 154 hodin.

Spartak: šesté místo áčka, obavy o dorost
Tělovýchovná jednota Spartak Bystřany měla v roce 1978 celkem 97 členů, z nichž 60 procent bylo zapojeno do soutěží. Áčko dospělých obsadilo v krajské třídě 1.B šesté místo, béčko naopak vybojovalo první místo v okresní soutěži. Méně příznivě si jednota vedla u mládeže – dorost skončil na 14. místě okresního přeboru a žáci na 13. místě, což podle kronikářky vysvětluje, proč se činnost oddílu v následujícím období měla zaměřit právě na mládežnická družstva.
Dohled nad prodejnami i sousedy
V obci působily tři dohlížecí výbory Jednoty, které kontrolovaly dodržování předpisů v místních provozovnách a zároveň organizovaly vlastní kulturní a brigádnickou činnost. Dohlížecí výbor Bystřany měl ve svém obvodu 364 členů a staral se mimo jiné o dvě prodejny a restauraci Praha. Výbor v Nových Dvorech uspořádal oslavu MDŽ, mikulášskou besídku pro 31 dětí i filmové představení a sesbíral přes 900 kilogramů papíru a textilu. Výbor v Úpořinách odpracoval 176 hodin na úpravě prostranství a betonování chodníku před prodejnou.

Králičí kožky, holubi a úspěch Karla Trojánka
Bystřanští chovatelé drobného zvířectva měli v roce 1978 na starosti 118 kusů holubů, přes stovku králíků a 120 kusů drůbeže, kromě toho i exotické ptactvo, norky a nutrie.
Na trh odevzdali mimo jiné 179 kilogramů králičího masa a téměř dva tisíce vajec. Klub se ale nevěnoval jen chovu – mladý chovatel Karel Trojánek se v soutěži své kategorie probojoval přes okresní kolo až do národního kola, kde se umístil jako osmnáctý.
Osmdesátiletý včelařský důvěrník
Podle hlášení místního důvěrníka chovatelů včel Otty Káry bylo v Bystřanech organizováno 15 včelařů, kteří dohromady vlastnili 110 včelstev. Kronikářka k tomu připojila osobní poznámku o samotném panu Károvi, který přes svůj vysoký věk 80 let stále vykonával funkci důvěrníka: v jeho vlastnoručně napsaném hlášení se prý odráží velká láska k rodnému kraji i ke včelám.

Co z roku 1978 zůstalo
Rok 1978 byl v bystřanské kronice zapsán jako rok velkých celostátních výročí a jednoho výjimečného letu do vesmíru. Ale kdo dnes projde kolem hřiště TJ Spartak, kolem bývalé cementárny v Úpořinách nebo kolem opravené kapličky, prochází kolem míst, jejichž současná podoba se v mnohém začala psát právě v tomto roce – v problémech se stavbou školky, v hodinách odpracovaných hasiči a brigádníky, v troskách vykradené kapličky i v obyčejném podnikovém autobuse, který každé ráno vozil děti do školky v sousední obci.
Pokud si na některou z těchto událostí pamatujete, nebo o ní víte víc, než co zůstalo zapsáno v kronice, ozvěte se – každá taková vzpomínka dokresluje obraz roku, který se do Bystřan zapsal hned na několika úrovních najednou.
