Květen 1945: Jaro svobody a první kroky k obnově
Květen roku 1945 byl pro naši zemi – a pro Bystřany stejně tak – časem, kdy se svět měnil přímo před očima. Do popředí vystupovala směsice vůní a obrazů, které se do paměti lidí zapsaly navždy: rozkvetlé ovocné stromy, květy zastrčené za hlavně tanků, vlající prapory zakrývající děravé zdi domů, jež ještě nedávno rozrývaly kulky. Ulicemi procházeli rudoarmějci – unavení, opálení, ale usměvaví. Muži, kteří prošli tisíce kilometrů, často pěšky, často v boji, aby přinesli svobodu lidem, které nikdy předtím neviděli.
S jejich příchodem se otevíraly brány koncentračních táborů, plnily se ulice lidmi, kteří se sotva odvažovali uvěřit, že je konec. Slzy utrpení osychaly, ale hned se objevovaly nové starosti – starosti národa, který musel během několika dnů převzít do rukou správu své země, svého kraje, své obce.
V té zvláštní směsi radosti, úlevy, zmatku i nesmírné únavy byly dva pocity nejvýraznější: neuvěřitelná radost z navrácené svobody a hluboká vděčnost těm, kteří za ni položili život. Tisíce nových hrobů po celé republice, i v našem kraji, byla mementem, které mělo lidem připomínat cenu té jarní svobody.
Jak se rodily nové Bystřany
Ve všech českých a moravských městech a obcích vznikaly bezprostředně po osvobození revoluční národní výbory. Vojáci Rudé armády a vojáci armádního sboru generála Svobody zajišťovali spolu s revolučními gardami pořádek, zatímco v pozadí se rodila nová správa státu.
V Bystřanech převzal Revoluční národní výbor vládu nad obcí ihned. Nebylo to nic jednoduchého – spojení s nadřazenými úřady prakticky nefungovalo, všude se improvizovalo, informace přicházely se zpožděním a většina administrativy se budovala za pochodu. Přesto se práce dařila.
V červenci 1945 byl podle nařízení ministerstva vnitra ustanoven nový orgán: místní správní komise v Bystřanech. Její složení již odráželo politickou strukturu obce. V té době byly založeny místní organizace dvou nejsilnějších poválečných stran – sociální demokracie a KSČ. A protože obě měly v obci většinu, byli v šestičlenné komisi tři sociální demokraté (Rudolf M., Stanislav K., Otto K.) a tři komunisté (Bohumil V., Ladislav V. a Karel H., kterého později vystřídal František H.).
Noví lidé, nové domovy, nová budoucnost
Květen a následující měsíce roku 1945 přinesly do Bystřan obrovské změny. Do obce přicházely desítky nových rodin z Čech, Moravy, Slovenska, ale i repatrianti z ciziny, vracející se do nového života. Pohraničí potřebovalo obsadit, obnovit a rozhýbat – a lidé z celé republiky přicházeli s chutí začít znovu.
Místní závody, dílny a živnosti se postupně uváděly zpět do provozu. Orná půda byla rozdělována novým rolníkům a osídlencům, hospodařilo se i na pozemcích patřících potravinářskému družstvu v Proseticích a velkostatku v Nových Dvorech.
Krajina však ještě dlouho nesla jizvy války. Silnice lemovaly vraky zničených automobilů, v lesích a na polích ležely hromady munice, zbraní, částí letadel a tanků. Zneškodňování výbušnin bylo každodenním úkolem – a bohužel ani tehdy se nevyhnuly tragédie, zejména mezi dětmi, které zbytky munice lákaly.
Poválečné Bystřany – obec v údolí tisíců stromů
Bystřany byly tehdy jednou z největších obcí teplického okresu – rozlehlá politická obec s pěti osadami: Prosetice, Světice, Nové Dvory, Nechvalice a Úpořiny. Celé území o rozloze přes 10 km² se rozprostíralo v údolí mezi kopci severně a jižně od obce, lemované říčkou Bílina a protkané Sviným potokem.
Kronika připomíná i poetický detail: při sčítání v roce 1946 bylo v obci napočítáno 14 128 ovocných stromů a 7 460 keřů. Každé jaro se tak celé údolí měnilo v jedno velké kvetoucí moře – obraz, který měl symbolicky připomínat nové začátky.
Dopravní spojení bylo velmi dobré – Bystřany ležely na hlavní silnici Teplice–Praha i na železniční trati Teplice–Lovosice. Blízké Teplice zase nabízely mnoho pracovních příležitostí v průmyslu a dolech.
Největší osadou byly Prosetice – natolik provázané s Teplicemi, že si krátce po osvobození dokonce vytvořily vlastní místní národní výbor. Ten však byl v listopadu 1945 zrušen a správa se vrátila zpět pod Bystřany.
Obnova – cihla po cihle, drát po drátu
Revoluční národní výbor a později správní komise se pustily do obnovy obce s neuvěřitelnou energií. Priorit bylo mnoho:
- opravit budovy poškozené během okupace,
- uvést do provozu telefonní síť,
- opravit vodovod, elektrické vedení, kanalizaci a komunikace,
- vrátit do života školu.
Jedním z prvních a nejdůležitějších kroků byla rekonstrukce budovy obecné školy č. p. 13, která si vyžádala značné náklady. Přesto se podařilo obnovit výuku již v červnu 1945 – sotva měsíc po osvobození.
Telefonní síť byla poničena tak výrazně, že ji bylo nutné znovu budovat téměř od základů. Podobně i vodovodní a elektrické vedení, zanedbávané po celou dobu okupace, vyžadovaly rozsáhlé opravy.
A přesto se to všechno podařilo. Rok 1945 tak v Bystřanech nebyl jen rokem konce války – byl rokem obrovské práce, nových začátků, nadšení i odvahy.
Květen 1945 byl v Bystřanech nejen měsícem svobody, ale i měsícem rozhodnutí.
Rozhodnutí postavit se znovu na vlastní nohy. Obnovit obec, vybudovat nové domovy, přijmout nové sousedy. A zachovat vděčnou vzpomínku těm, kteří darovali svůj život, aby lidé v Bystřanech – i v celé republice – mohli znovu svobodně dýchat.
