Když se začteme do bystřanské kroniky roku 1974, otevře se před námi obec plná pohybu a změn. Stavělo se, opravovalo, plánovalo, sportovalo i slavilo. Zápisy tehdejší kronikářky ale nezachycují jen velké investice a rozhodnutí národního výboru – mezi řádky se objevují i starosti obyčejných lidí.
Řešilo se zásobování obchodů, problémy s veřejným osvětlením, nekonečné čekání na železničních závorách, neukázněná mládež v opuštěných domech, ale také sportovní úspěchy, škola, výjezdy dětí k moři nebo otevření nové silnice E15.
A možná vás překvapí, že už tehdy se v dokumentech objevují úvahy o budoucím možném spojení Bystřan s Teplicemi.
Tak pojďme společně otevřít kroniku roku 1974.
Rok brigád, staveb a budování
Bystřany tehdy žily ve znamení takzvaných akcí Z, tedy zvelebovacích akcí, na kterých se podíleli sami občané. Kronika uvádí, že během roku se do budovatelských prací zapojilo 520 občanů, z toho 129 mladých lidí.
Celkem odpracovali přes 15 tisíc brigádnických hodin. Pracovalo se například na:
- rekonstrukci kulturního domu v Úpořinách,
- kanalizaci pro bytové družstvo Monolit,
- nové požární mycí rampě,
- opravách veřejných prostranství,
- chodnících,
- údržbě zeleně,
- a také na výstavbě nové prodejny ve Starých Bystřanech.
Dnes si možná jen těžko představíme, že velká část podobných akcí vznikala dobrovolnou prací místních lidí.
Otevření E15: Konečně klid ve Fučíkově ulici
Jednou z největších událostí roku bylo bezpochyby otevření nové silnice E15 přes Bystřany. Kronikářka téměř slavnostně popisuje den 30. dubna 1974, kdy v 10:15 projel od Teplic první konvoj aut.
A co to znamenalo pro obec? Především obrovskou úlevu.
Do té doby totiž tranzitní doprava proudila Fučíkovou ulicí, kudy vedl hlavní tah na Teplice. Kronika doslova píše, že občané v Pražské a Fučíkově ulici si konečně oddechli, protože byli zbaveni hlučného provozu podél svých oken.
S novou E15 souvisela i další témata. MNV například požadoval nájezd z Máchových sadů, aby se občané nemuseli složitě vracet přes Nové Dvory. Řešilo se také dlouhé čekání na železničních závorách v Novodvorské ulici. Někteří řidiči tehdy údajně objížděli závory přes pole. Inu — česká improvizace asi není žádnou novinkou.
STK v Bystřanech i první zmínky o spojení s Teplicemi
Zajímavostí roku 1974 je také plánovaná výstavba stanice technické kontroly (STK) v prostoru naproti prádelně Renotex. Když se o stavbě jednalo, rada MNV stanovila několik podmínek. Jedna z nich je dnes mimořádně zajímavá.
Při plánování stavby se totiž mělo přihlížet k možné budoucí bytové výstavbě pro případ budoucího sloučení Bystřan s Teplicemi. Ano, už v roce 1974 se o takové možnosti přemýšlelo. To je jeden z těch momentů, kdy člověk při čtení kroniky trochu zpozorní.
Když nebyli prodavači: zavřené obchody i restaurace
Kdo si myslí, že problémy se zaměstnanci jsou výdobytkem posledních let, toho kronika rychle vyvede z omylu. V roce 1974 se opakovaně řešilo, že některé provozovny musely být zavřené kvůli nedostatku pracovníků.
Uzavřena byla například restaurace Praha, některé prodejny Jednoty nebo provozovny ve Fučíkově ulici a v Úpořinách. Zástupci Jednoty vysvětlovali situaci jednoduše — nebyli lidé.
A když už jsme u Jednoty, kronika zachycuje i jedno mimořádně zajímavé jednání, které dnes čteme skoro se shovívavým pousmáním – a přitom vlastně až překvapivě aktuálně. Předseda komise péče o člověka pan Myška tehdy předložil obsáhlý referát o tom, jak by mělo vypadat správné zásobování obyvatelstva. A nebyla to jen kritika prázdných regálů. Podle něj nestačilo, aby obchod vůbec fungoval – důležité bylo také to, aby byl otevřen v době, kdy má být otevřen, aby prodávané zboží mělo odpovídající kvalitu a aby se lidé při nákupu setkávali se slušností a ochotou. Zdůrazňována byla i odpovědnost vedení obchodů za pracovní podmínky prodavaček a zaměstnanců, protože právě jejich nedostatek často vedl k uzavírání provozoven.
Kritika tehdy mířila i na konkrétní problémy. Výrobky pekárny a cukrárny byly v kronice označeny za nevyhovující kvalitou a objevují se i zmínky o nečistotě některých výrobků. Jednotě bylo zároveň vytýkáno, že dostatečně nejedná s MNV v případech uzavírání provozoven nebo omezení služeb. V době, kdy byla část obchodů opakovaně zavřená kvůli nedostatku pracovníků, šlo o téma, které obyvatelé vnímali velmi citlivě.
Z dnešního pohledu možná pobaví, že už před více než padesáti lety lidé řešili v podstatě totéž co dnes – aby obchod nebyl zavřený, aby bylo co koupit, personál byl příjemný a člověk si domů neodnesl nekvalitní výrobek. Jen místo facebookových skupin se tehdy problémy řešily na zasedáních národního výboru a zapisovaly do obecní kroniky.
Nové Dvory a nekonečné problémy
Pokud měl někdo v kronice své pravidelné místo mezi stížnostmi, byly to často Nové Dvory.
Občané si stěžovali na:
- špatně vybavenou prodejnu,
- zanedbanou restauraci,
- dlouho spuštěné železniční závory,
- chybějící dlaždice a úpravy chodníků.
Kronika připomíná, že místní restaurace byla ve velmi špatném stavu — zvenku i uvnitř značně schátralá.
Pamatujete si někdo ještě novodvorskou hospodu? Jaká byla?
Úpořiny: Kulturní dům svépomocí
Velkou akcí pokračující několik let byla rekonstrukce kulturního domu v Úpořinách. Práce pokračovaly hlavně díky brigádníkům, často členům místních dobrovolných hasičů. Stavbu komplikoval nedostatek materiálu, ale přesto se práce nezastavily. V Úpořinách navíc vznikla i mycí rampa pro požární vozidla.
Cestování? Jen někdy
Rok 1974 také připomíná realitu tehdejší doby. Rada MNV pravidelně projednávala žádosti občanů o vycestování za příbuznými do zahraničí.
Pokud příbuzní republiku opustili legálně, bývaly návštěvy někdy povoleny. Pokud však odešli nelegálně, bývaly žádosti často zamítnuty. Je to nenápadná zmínka v kronice, ale velmi silná připomínka toho, jak odlišný byl tehdejší svět.
Děti u moře a Vinnetou na vlastní oči
Jednou z nejkrásnějších částí kroniky je školní život. A představte si — v roce 1974 vyjelo dvanáct dětí ze zdejší školy do Jugoslávie na ozdravný pobyt u moře. Mnohé z nich tehdy moře viděly vůbec poprvé.
Děti navštívily například Zadar, Šibenik a oblast řeky Krky, kde je zvlášť zaujala místa natáčení legendárního filmu Vinnetou. Kronikářka píše, že pobyt dětem velmi prospěl a stal se nezapomenutelným zážitkem.
„K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“
Základní škola v Bystřanech měla v roce 1974 celkem 337 žáků.
Učitelský sbor se pustil do velké akce — výzdoby školních chodeb. Během tisíců brigádnických hodin vznikly tematické nástěnky, hesla a výzdoba po celé škole.
V přízemí nechybělo ani výrazné pionýrské heslo: „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“ Za jeho zhotovení škola tehdy zaplatila 500 Kčs.
Dnes to může působit úsměvně nebo nostalgicky, ale přesně taková byla atmosféra doby.
Soudruh učitel Gold, Kabourek a sportovní úspěchy
Velkou pozornost věnovala kronika sportu. Mimoškolní tělesnou výchovu vedli soudruh učitel Gold a soudruh učitel Kabourek. Žáci dosahovali velmi dobrých výsledků ve sportovní gymnastice a atletice. Některé dívky dokonce reprezentovaly okres na sportovních slavnostech v tehdejší NDR.
A pak tu byl Sokol Bystřany.
Přestože šlo podle kroniky o jednu z nejmenších jednot v okrese, patřila pravidelně mezi nejúspěšnější. Soutěžící sbírali první místa, reprezentovali okres a nacvičovali spartakiádní skladby, kterých byl tehdy nedostatek. Okresní funkcionáři dokonce vyzdvihovali, že tak malá jednota dosahuje mimořádných výsledků.
Přiznejte se — kdo zlobil v opuštěných domech?
Kronika nezapomíná ani na méně veselé stránky života v obci. Na jednáních MNV se objevovaly také stížnosti na mládež, která se scházela v opuštěných budovách a nevyužívaných objektech. Podle zápisů zde docházelo k nepořádku, rušení klidu a občas i k chování, které starším obyvatelům rozhodně nebylo po chuti. Rada MNV se tímto tématem zabývala opakovaně a podobně jako dnes se řešilo, kde mladí tráví volný čas a jak je zapojit do smysluplných aktivit.
Je vlastně zajímavé sledovat, že některé věci se za půl století příliš nezměnily. Zatímco tehdejší kronika mluví o opuštěných domech a večerním scházení mládeže, dnešní debaty často vypadají velmi podobně — jen kulisy jsou jiné. I tohle je možná malý důkaz, že každá generace má své „puberťáky“, kterým dospělí občas úplně nerozumí.
Rekordní rok zemědělců
Podle kroniky šlo v zemědělství o mimořádný rok. Úroda byla údajně tak dobrá, že ji kronikářka označila za bezprecedentní. JZD Sever hospodařilo na stovkách hektarů a zaznamenalo velmi dobré hospodářské výsledky. Postupně se měnila i struktura chovu — například docházelo k útlumu chovu hovězího dobytka a rozvíjel se systém odchovu jalovic.
Myslivci a zahrádkáři: Tichá síla obce
Velmi aktivní byli také místní myslivci a zahrádkáři. Myslivecké sdružení pořádalo hony a soutěže, zahrádkáři budovali vodovody, cesty, sklady a zvelebovali své osady.
Kronikářka krásně vystihla význam zahrádek: že nejde jen o ovoce a zeleninu, ale také o místo odpočinku, setkávání a vytváření lepšího prostředí v krajině poznamenané průmyslem. A možná právě to platí dodnes.
Rok, kdy se obec měnila
Když člověk pročítá kroniku roku 1974, vidí jednu věc velmi jasně.
Bystřany byly obcí, která se rychle měnila.
Stavělo se, opravovalo, budovalo. Obec řešila dopravu, zásobování, školy, sport, kulturu i bydlení.
Lidé si stěžovali na stejné věci jako dnes — obchody, silnice, veřejné osvětlení nebo dopravu. Ale zároveň byli ochotni přiložit ruku k dílu.
Ať už při stavbě kulturního domu, nové prodejny nebo při brigádách po celé obci.
A teď je řada na vás.
Co si z roku 1974 pamatujete vy? Kde byla Fučíkova ulice? Kdo jel k moři do Jugoslávie? Kdo chodil na spartakiádu? A kdo dělal lumpárny v opuštěných domech?
Budeme rádi za vaše vzpomínky, fotografie i příběhy.
Ilustrační fotografie v tomto článku jsou vytvořeny pomocí umělé inteligence jako vizuální doplněk historického vyprávění.