Rok 1973 byl rokem pohybu. Ve světě i v Bystřanech. Jinde války teprve doznívaly, mapy se přepisovaly a muži, kteří roky dělili svět na dvě znepřátelené poloviny, si poprvé usedali ke společnému stolu. Tady doma se kopalo, stavělo, žehlilo a brigádničilo. Svět se točil rychle – a obec se točila s ním.
Svět roku 1973: mezi nadějí a hrůzou
Rok začínal s opatrným optimismem. V lednu skončila válka ve Vietnamu – nebo alespoň ta její americká část. Podpisem Pařížských dohod se otevřela cesta k výměně válečných zajatců a svět si oddechl, byť jen napůl. V létě navštívil Leonid Brežněv prezidenta Nixona v USA – setkání, které ještě před pár lety bylo těžko představitelné. Připravoval se společný kosmický let Sojuz-Apollo, symbol doby, kdy i rivalové mohli natáhnout ruku k podání.
Ale pak přišlo září. V Chile se ozval rachot tanků a 11. září padl prezident Salvador Allende. Fašistický převrat otřásl svědomím světa. O několik dní později zemřel básník Pablo Neruda – a mnozí dodnes nepochybují, že jej zabil smutek stejně jako nemoc. Teplické léto roku 1973 se prolínalo s berlínským festivalem mládeže, přes Fučíkovu ulici v Bystřanech projížděly delegace vyzdobenými vozy a místní občané je radostně zdravili. Velký svět a malá obec – vzájemně propleteny, každá po svém.
Obec v pohybu: silnice, dláždění a šestnáct tisíc hodin
Kdo v roce 1973 procházel Bystřany, musel mít pevné nervy. Ulice Havlíčkova, Husova a Komenského byly rozkopané kvůli plynofikaci. Tam, kde ještě nedávno vedla lávka přes Sviní potok, zbyla jen dřevěná náhrada. Nová silnice E15 doslova přeřízla obec – a bylo potřeba ji znovu spojit. Podchod, lávka, nájezd ze starých Bystřan – vše se plánuje, projednává, vyjednává.
A přece – nebo právě proto – se obec nezastavila. Naopak.
Závazek přijatý na počest 25. výročí Února 1948 zněl na hodnotu díla 479 000 Kčs a 840 brigádnických hodin. Skutečnost? Hodnota díla dosáhla 827 400 Kčs a hodin bylo odpracováno celkem 16 021. Do práce se zapojilo 1 516 občanů – tedy přibližně sedmdesát procent celé obce.
Co za těmi čísly stojí? Vodovod pro domky bytového družstva Monolit, dva tisíce čtverečních metrů nových chodníků v Žižkově ulici, pětadvacet betonových laviček zabudovaných po obci, pět set metrů nového veřejného osvětlení, ústřední topení v požární zbrojnici, parková úprava před školou o rozloze 6 600 m², rozšíření zasedací síně MNV ze 50 na 110 míst a nová fasáda na budově národního výboru. A k tomu tři dokončené rodinné domy, přístavba dílen u školy, opravené ploty a rozšířený místní rozhlas.
Za každou z těchto položek stojí lidé, kteří přišli po pracovní době, v sobotu, v neděli. SSM Bystřany – 102 členů, 16 256 brigádnických hodin. Požárníci z Úpořin, zahrádkáři z Lišky, myslivci. Obec, která se rozhodla postavit vlastní rukama něco, co přetrvá.
Škoda jen jednoho: na celoobecním závazku se nepodílel žádný ze závodů v obci. Kronikářka to zaznamenává bez komentáře. Ale ten komentář si každý čtenář udělá sám.
Renotex: od prádelny K. Ehmyka k renovaci textilu
Kdybychom se v roce 1973 projeli po Pražské ulici, cítili bychom to ihned. Komín Renotexu vydával dým, který kronikářka ani národní výbor nemohly přehlédnout. V srpnu podnik obdržel pokutu 20 000 Kčs za znečišťování ovzduší. Závada na topení. Vedení podniku prý zpočátku příliš nespěchalo. Teprve pokuta věci pohnula – a národní výbor vzápětí navrhl ONV, aby po nápravě bylo zaplacení pokuty zastaveno a při trvalém zlepšení i zrušeno.
Ale Renotex nebyl jen zdrojem kouře. Byl součástí každodenního života celé obce – a jeho příběh sahá hluboko do minulosti.
V roce 1903 nechal majitel K. Ehmyk postavit na Pražské ulici budovy prádelny a čistírny. Bylo to v době, kdy Bystřany a jejich okolí žilo v rytmu sklářství, lázní a drobné řemeslné výroby. Prádelna sem přirozeně patřila – v lázeňském regionu byl čistý šátek a bílý ručník otázkou prestiže i hygieny. Podniku se dařilo, generace se střídaly, budovy stály.
Po roce 1948 přišlo znárodnění. Prádelna se stala součástí tehdejší Osvobozené domácnosti v Teplicích a prošla rozsáhlými stavebními úpravami. Provoz se rozšířil – fungovala prádelna, čistírna i barvírna. Areál na Pražské ulici ožil novým způsobem.
Od roku 1966 se provozovna specializuje výhradně na praní prádla a dostává nový název: Renotex – zkratka pro renovaci textilu. Čistírna ani barvírna již nefungují. O to víc se rozrůstá prádelna samotná.
V roce 1973 zaměstnává Renotex 70 pracovníků – převážně žen z Bystřan a blízkého okolí. Každý den sem přichází ženy, které obsluhují velké průmyslové pračky, žehlicí mandly– tzv. kalandry – a lisy na osobní prádlo. Strojní kapacita dosahuje 5 tun prádla denně, ale poptávka je ještě vyšší: objednávky by pokryly až 7 tun. Podnik nestačí vše přijmout.
Zákazníků je celá škála. Prádlo přinášejí domácnosti, ale také socialistický sektor – podniky, rekreační střediska, mateřské školy. Renotex má i vlastní půjčovnu ložního prádla: prostěradlo si zapůjčíte na 21 dní za 14 Kčs. Restaurace a hotely si půjčují ubrusy a servítky. A pro lázeňské hosty, kteří do Teplic přijíždějí z celé republiky i ze zahraničí, nabízí Renotex zvláštní službu: praní pánských košil do 24 hodin, bezvadně vyžehlených horkým vzduchem. V lázeňském světě, kde na eleganci záleží, je to služba k nezaplacení.
Opravy roztrhaného či obnošeného prádla zajišťují domácí švadleny. Rozvoz a svoz do domácností probíhá podle ujednání. Renotex je vlastně miniaturní servisní ekosystém – a přitom stojí nenápadně na Pražské ulici, kde ho míjejí ti, kteří ho každý týden potřebují, aniž by o tom příliš přemýšleli.
Do budoucna se plánuje rekonstrukce zastaralých budov – aby se zlepšilo pracovní prostředí žen, které svou každodenní prací pomáhají ostatním ženám získat více volného času. Je to věta z kroniky, prostá a přitom nečekaně moderní ve svém myšlení.
Dnes stojí v areálu na Pražské 411 úplně jiný svět. Kde kdysi duněly průmyslové pračky a šuměly kalandry, dnes cvičí bystřanští občané v Alpha Gymu – moderním fitness centru, které je součástí multifunkčního areálu. Těžká fyzická práce žen u žehlicích mandlů je vystřídána dobrovolnou fyzickou námahou na posilovacích strojích. Historie a přítomnost se v téhle adrese potkávají nenápadně, ale o to silněji.
Lidé roku 1973: narozeniny, sňatky a dvě prázdná místa ve školce
Za čísly a usneseními se vždy skrývají lidé. A rok 1973 jich přinesl celou plejádu.
16. června 1973 přišlo na slavnostní vítání novorozenců dvacet dětí. Devět dívek a jedenáct chlapců. A mezi nimi jeden malý Jiří Moravec – třísté dítě, které bylo od roku 1962 přivítáno na MNV. Kulaté číslo pro kulatou událost.
18. září slavila v Ústavu sociální péče v Bystřanech své 104. narozeniny paní Kateřina Vaněčková z Bíliny – tehdy pravděpodobně nejstarší občanka celého kraje. Kronikářka k tomu dodává tiše: Lze dodat, že paní Vaněčková se 105. narozenin nedožila. Jen jedna věta. Ale taková, která zůstane.
A pak jsou tu dvě jména, která kronika zaznamenává s bolestí. O prázdninách zahynula při tragické automobilové nehodě Jana a Jitka Kolovratníkovy – dvě děvčata z kolektivu mateřské školy. Na podzim nastoupily jejich vrstevníci do školky, ale dvě místa zůstala prázdná. Kronikářka nepřidává žádný komentář. Nepotřebuje. Rok 1973 uzavírají suchá čísla pohybu obyvatel: narodilo se 33 dětí, přistěhovalo se 118 lidí, odstěhovalo 114, zemřelo 76 občanů – z toho 57 v ústavu. Uzavřeno bylo 36 sňatků. A 15 mladých mužů narozených roku 1955 odešlo na prezenční vojenskou službu. Jejich jména kronikářka zapisuje pečlivě, jedno po druhém: Miloslav Bareš, Jaroslav Dušek, Stanislav Jantoš… Každé jméno patří někomu, kdo té zimy poprvé oblékl uniformu.
Rok, který zůstal v dlažbě, v komínu i v paměti
Rok 1973 nebyl rokem velkých slov. Byl rokem práce, sporu o vodu na zalévání, rozkopaných ulic a opravených fasád. Byl rokem, kdy sedmdesát procent obce vzalo lopatu a krumpáč a udělalo něco, na čem záleží dodnes.
A byl rokem, kdy nad Pražskou ulicí stoupal kouř z Renotexu – dokud ho pokuta nezastavila. Kdy ženy přicházely ráno ke kalandrům a večer odcházely domů s rukama od práce. Kdy se v jednom týdnu přivítalo nové dítě a v jiném se pohřbívaly dvě malé dívky.
Taková je kronika. Nezapomíná na nic. A my se ji snažíme číst poctivě – protože v těch strohých větách žijí lidé, kteří Bystřany dělali tím, čím jsou.
Ilustrační fotografie v tomto článku jsou vytvořeny pomocí umělé inteligence jako vizuální doplněk historického vyprávění.