Škola, která rostla s obcí: příběh českého školství v Bystřanech
Rok 1945 nebyl jen rokem návratu svobody. Byl také rokem, kdy se v Bystřanech znovu začal rodit společenský a kulturní život — a v jeho samém středu stála škola. Škola jako místo, kde se setkávaly děti starousedlíků i nově příchozích, kde se ohřívaly naděje na nový začátek a kde se zapouštěly kořeny budoucnosti celé obce.
Když se kultura probouzí
Už 20. prosince 1945 byla v obci ustavena Místní osvětová rada (MOR) — instituce, která měla dát nový řád kulturnímu životu Bystřan. Kulturní sál vznikl v restauraci Praha, v bývalém zemském domě ve Starých Bystřanech, a brzy se stal centrem setkávání.
Lidé, kteří spolu před válkou často nemluvili, a ti, kteří do obce teprve přišli, tu našli společnou řeč. Zakládaly se spolky, obnovovaly se tradice a kulturní život se znovu rozbíhal.
Tělocvičná jednota, fotbal i mládež
Jedním z prvních obnovených spolků byla Dělnická tělocvičná jednota Rovnost — organizace s kořeny ještě v první republice. Ve výboru zasedali Lederer, Zeman, Šaroch, František Turek, Cajthaml, Just, Paleček a Knotová. Cvičilo se v sále restaurace Praha a brzy se opět ozývalo dupání tělocvikářských bot, povely, smích dětí i mládeže.
V Proseticích obnovila činnost sokolská jednota. Fotbalisté SK Bystřany zase navázali na tradici Dělnického fotbalového klubu v Nových Dvorech a hráli na znovuzřízeném hřišti, které přešlo do majetku MNV.
Mládež měla své místo ve Svazu české mládeže (SČM). A nezůstalo jen u schůzí — hned v prvních měsících po osvobození získali mladí vlastní Dům mládeže v Havlíčkově ulici, který se stal domovem jejich akcí, schůzek i přátelství.
Znovu otevřít školy — úkol číslo jedna
Obec Bystřany byla po válce rozsáhlá, a tak vznikly dvě školní obce:
- Školní obec Prosetice (včetně Pražské a Písečné ulice z Teplic)
- Školní obec Bystřany (pro Bystřany, Světice, Úpořiny, Nové Dvory a Nechvalice)
Obě české školy byly umístěny v budovách bývalých německých škol.
Bystřanská škola č. p. 13 – stará, památná, opravovaná
Německá škola v Bystřanech zde sídlila už od roku 1773. Kronika uvádí, že tehdy stála pravděpodobně první školní budova na tomto místě, později rozšířená o čtyři učebny při přestavbě v letech 1856–1885.
A tak se v květnu 1945 začalo učit znovu právě v této staré škole — provizorně opravené, s mnoha nedostatky, ale plné života.
Návrat řídícího učitele Ant. Baláše
Dne 23. května 1945 se k výkonu služby přihlásil řídící učitel Antonín Baláš, který v Bystřanech působil již v letech 1928–1938.
Brzy poté, 25. června 1945, proběhl zápis do obecné a mateřské školy:
–33 dětí do obecné školy
–14 dětí do mateřské školy
A pak začal příliv rodin z vnitrozemí. S každým týdnem přibývalo dětí — tolik, že se škola rozrůstala závratným tempem.
Počty žáků v Bystřanech 1945:
-25. srpen: 61 žáků
-20.září: už 177 dětí
Třídy přibývaly jeden za druhým:
-3. září – dvě třídy
-5.září – tři třídy
-8.září – čtyři třídy
-12.října – pět tříd
-5.prosince – zřízena pobočka při 1. třídě
Byl to živelný, nadšený, a přesto organizačně náročný start českého školství po válce.
Prosetická škola — české učení u řeky Saubach
V Proseticích začalo vyučování už v květnu 1945. Prvním českým učitelem zde byl Václav Čmolík, který se stal i prvním poválečným řídícím učitelem.
Zpočátku sedělo v lavicích jen několik žáků — většinou německé národnosti. Teprve po prázdninách přicházeli čeští osídlenci a škola rostla. V roce 1945/46 už měla pět tříd.
Kořeny české školy v Bystřanech: 1773–1945
Historie českého školství v obci je dlouhá, spletitá a často dramatická.
Před rokem 1902 navštěvovaly české děti školu Ústřední matice školské (ÚMŠ) v Teplicích — vlasteneckou soukromou školu, založenou proto, že c.k. úřady odmítaly povolit české školy v pohraničí.
Prosetice 1902–1906: boj o budovu č. p. 110
Protože nejvíc českých dětí pocházelo z Prosetic, měla zde vzniknout škola. Jenže úřady i část německého obyvatelstva tomu bránily.
Pozemek i budovu č. p. 110 koupil Hynek Kleiner a „továrna na klobouky“ se měla stát školou. ÚMŠ požádala o schválení. Následovala série obstrukcí:
- údajně škodlivé výpary potoka Saubach,
- nutnost zasypání náhonu, regulace potoka a přemostění strouhy,
- noční hlídání budovy před útoky odpůrců školy.
Až 9. září 1904 přišlo povolení otevřít dvoutřídní českou školu. 66 chlapců a 53 děvčat zahájilo výuku.
V letech 1906–1907 získala škola právo veřejnosti a přibyla i česká opatrovna.
České školy 1914–1938
První světová válka chod školy utlumila, ale po roce 1919 se české školství rozrůstalo.
Vznikla dvoutřídní zemská škola v Bystřanech, později sloučená s prosetickou školou.
V roce 1928 nastoupil jako řídící učitel Antonín Baláš — muž, který se po válce do Bystřan opět vrátil.
Zánik a návrat
Po záboru pohraničí nacisty byla česká škola uzavřena, inventář i archiv zabaven.
Část archivních materiálů však přežila — a díky nim mohla být po roce 1945 tato historie obnovena.
Obecní hospodaření 1945–1946
Školství a kultura nebyly odděleny od života obce. Z kronik vyplývá i finanční situace Bystřan:
- Příjmy 1945: 4 088 137,40 Kčs
- Vydání 1945: 3 325 447 Kčs
- Pokladní hotovost k 1. 1. 1946: 1 024 880,15 Kčs
Rozpočet na rok 1946 předpokládal:
- Příjem: 2 089 920 Kčs
- Vydání: 2 018 787 Kčs
Obec tedy vstupovala do nového roku s vyrovnaným a opatrným hospodařením — což bylo po válce téměř zázrakem.
Škola jako srdce obce
Historie školy v Bystřanech je příběhem vytrvalosti, odhodlání a víry v budoucnost.
Od skromných učeben v 18. století, přes dramatický boj o českou školu v Proseticích, až po poválečný chaos plný dětí, které přicházely z různých koutů republiky.
Škola byla — a stále je — jedním z nejdůležitějších míst v obci. Místem, kde dějiny Bystřan dostávají tvář, jméno a hlas další generace
