Když se všechno začalo měnit (1930–1938)
Na začátku třicátých let se v Bystřanech žilo klidně. Z komínů továren stoupal kouř, v Proseticích se pracovalo v dílnách, na návsích se zdravili sousedé – Češi i Němci. Podle sčítání lidu z roku 1930 žilo v celé obci včetně okolních osad téměř 4 500 lidí, z toho třetina českých a dvě třetiny německých. Všichni tu sdíleli jednu krajinu, jeden potok a stejný každodenní rytmus života. Nikdo tehdy netušil, že o pár let později už ten klidný zvuk všedních dní utichne.
Volby, které změnily atmosféru
Zlom přišel s volbami v roce 1933. V místním zastupitelstvu tehdy ještě vítězili komunisté a sociální demokraté – dělnické strany, které měly podporu jak u Čechů, tak u Němců. Ale právě v těchto letech začaly v obci sílit nové hlasy, které přinášely nacismus a nenávist. Zakázané německé strany se přeskupily do nového hnutí Konráda Henleina – Sudetendeutsche Partei (SdP).
Navenek to zpočátku vypadalo nevinně – pár nových shromáždění, srazy, mladíci v krátkých kalhotách a bílých punčochách. Ale právě tyto znaky se brzy staly symbolem doby, kdy už nestačilo být „jen sousedem“. Člověk musel být na nějaké straně.
Z Teplic do Bystřan dorazil nacismus
Rok 1935 přinesl další volby – a s nimi dramatickou změnu nálady. Henleinova strana, která slibovala „nový řád“, získala v Bystřanech téměř polovinu všech hlasů. A spolu s tím přišly i první otevřené útoky. Nacisté si navzájem pomáhali, jejich nezaměstnaným členům zprostředkovávali práci, zatímco čeští dělníci přicházeli o zaměstnání. Po schůzích se rozdávalo jídlo a pivo, aby se k nim přidali další. Zatímco dříve byly rozdíly jen jazykové, teď začaly být ideologické.
Provokace, pochodující kolony a první útoky
Kronika píše, že v Teplicích vznikla organizace Arbeitsdienst – zvenku působila jako skupina mladých, kteří „pracují pro město“. Ve skutečnosti šlo o stranickou gardu s vojenským výcvikem. Pochodovali v sevřených útvarech, se zářícími rýči na ramenou, ale práce se jich příliš netýkala.
Napětí v obci sílilo.
V Úpořinách nacisté pořádali noční schůze pod ochranou četnictva a po nich pochodovali obcí, křičeli protičeská hesla „Heraus mit den Tschechen! Heraus mit den Kommunisten!“ Čeští i němečtí antifašisté se snažili bránit, občas došlo i na rvačky. K nejhorším incidentům patřil útok na českého zahradníka pana V. Špirocha – rozbité skleníky, zapálené nákladní auto, a strach, který se rozlil po celé vesnici.
V Proseticích se scházeli příslušníci SdP v hostinci Jitřenka (bývalý Morgenstern). Na schůze přijížděly ozbrojené čety Arbeitsdienstu, které pochodovaly osadou, aby ukázaly sílu. Několikrát byli nacisté rozehnáni místními českými obyvateli, ale napětí zůstávalo.
Rok 1938 – konec první republiky v Bystřanech
Na jaře 1938 se konaly poslední obecní volby první republiky. Henleinova SdP zvítězila drtivě – získala 22 mandátů, zatímco komunisté jen jeden, němečtí sociální demokraté dva a čeští zástupci pět. Mnoho dosavadních členů českých stran přešlo na stranu SdP. Z Bystřan a okolí tajně odcházelo kolem 30 branců německé národnosti, kteří vstupovali do německých ozbrojených jednotek Freikorps.
Češi a antifašisté se snažili bránit, organizovali pořádkové hlídky a bojové čety. Pod vedením tělovýchovných organizací Sokol, DTJ a Rote Wehr hlídali mosty, křižovatky a veřejná prostranství. Byla to tichá, ale odvážná obrana lidí, kteří chtěli udržet pořádek, zatímco stát se bál zakročit.
Když se zhroutila naděje
Kronika zaznamenává, že 30. září 1938 – den podpisu Mnichovské dohody – byl pro české obyvatelstvo jedním z nejsmutnějších v dějinách. „Vláda zklamala, přijala potupný diktát a vydala pokyny k vyklizení pohraničí,“ píše se.
Nastal chaos a stěhování. Muži byli mobilizováni, ženy, děti a starci zůstali sami. Kdo měl peníze, zaplatil si stěhovací vůz. Většina však odcházela s peřinami, balíky a ručními vozíky, po přeplněných cestách k nádraží. Z Bystřan odešla zhruba polovina českých obyvatel, spolu s několika německými komunisty.
Pomoc v nejhorších dnech
Uprostřed té bezmoci se ale objevily i činy statečnosti. Kronika vzpomíná na hasičský sbor z Prosetic, který měl staré nákladní auto – a to se stalo symbolem naděje. Dobrovolní hasiči, hlavně Arnošt Havle a Josef Míka, odváželi české rodiny do bezpečí ve vnitrozemí, na Roudnicko. Auto jezdilo neustále, dokud v obci nezbyl nikdo, kdo chtěl odjet. Nakonec zůstalo stát v Hrobčicích, jako tichý svědek těch dnů.
Drancování a ticho
Po odchodu české správy a armády nastalo bezvládí. Někteří Němci začali drancovat opuštěné domy a obchody. Vykradeny byly sklady dělnického konzumního spolku se sídlem v Trnovanech – v Bystřanech v domě Františka Cajthamla čp. 97, v Nových Dvorech v domě pana Slepičky a v Proseticích v Pražské ulici. Bylo to smutné finále jedné éry – éry, kdy se lidé znali jménem a zdravili přes plot.
Epilog
Z původního klidu a sousedství zůstaly jen vzpomínky. Bystřany se proměnily – z místa, kde spolu žili Češi i Němci, se stalo území, které rozdělil strach. A přesto i v těchto časech dokázali někteří lidé pomáhat druhým – i když věděli, že za to mohou zaplatit.
„30. září 1938 se zhroutily naděje lidu – vláda přijala potupný diktát. Tento den se zařadil k nejsmutnějším v historii českého národa.“
(Z kroniky obce Bystřany, zápis z roku 1959)
Zdroj: Kronika obce Bystřany